čtvrtek 1. listopadu 2012

Fatah a Hamas – vznik a prvotní působení do podepsání dohody v Oslu v roce 1994



Fatah a Hamas jsou dvě hlavní politické síly působící v Palestině. Abychom pochopili současnou situaci, je třeba nahlédnout do historie jejich vzniku a jejich prvotního působení. Právě těmto tématům je věnován náš druhý článek.


Fatah
Celým názvem Harakat Tahrir Filastin. Fatah je tedy zkratka, kterou čteme z celého názvu zprava doleva. Organizace byla založena v roce 1958 v Kuvajtu Jásirem Arafatem, avšak pod původním názvem Výbor pro osvobození Palestiny. Tato organizace vznikla s cílem získání úplné nezávislosti pro Palestinu, tedy vytvoření samostatného palestinského státu. K naplnění cíle využívali přímé vojenské konfrontace na Izrael. Charta Fatahu totiž popírala platnost vzniku státu Izrael a vyžadovala osvobození Palestiny. Vojenská konfrontace tak byla prostředkem k dosažení tohoto cíle zejména v 50. a 60. letech. Po porážce Arabů v šestidenní válce význam Fatahu vzrostl a Fatah se začal pokoušet vést partyzánskou válku. [1]Tím se stal nejvýznamnější palestinskou silou té doby. Úspěchu dosáhl i úplným ovládnutím Organizace pro osvobození Palestiny, jejímž členem se stal roku 1967. K ovládnutí OOP došlo díky tomu, že se Jásir Arafat stal předsedou výkonného výboru. Během celého prozatímního působení Fatahu bylo podniknuto přes 2000 útoků na Izrael.

V roce 1970 však došlo k vyhnání palestinských bojovníků z Jordánska a tím i přesunutí základny hnutí do Jižního Libanonu, ale roku 1982 byly Palestinci opět vyhnání Izraelci při tzv. operaci Mír pro Galileu. Základna tak byla přesunuta do Tuniska, ale již roku 1985 Izraelci zaútočili při leteckém útoku. I nadále však bylo pokračováno ve vojenských útocích proti Izraeli.  V roce 1987 tak došlo na okupovaných územích k první intifádě Palestinců.[2] V roce 1994 byla podepsána mírová dohoda v Oslu na jedné straně izraelským premiérem Jicchakem Rabinem a na straně druhé Jásirem Arafatem. Tímto Fatah přestává využívat vojenské konfrontace k dosažení svých cílů, ale soustřeďuje se na politický boj. Postupně začínají vznikat samosprávné palestinské území. Změny orientace Fatahu, však zapříčinily vznik nových militantních skupin v čele se skupinou Hamas.

Hamas
Celým názvem Harakat al-Muqáwama al-Islamíjja. Podle svých představitelů byl založen 8. 12. 1987, avšak jeho zástupci se sešli až o několik dní později. Toto hnutí islámského odporu vzniklo z větve Muslimského bratrstva a jeho vůdcem se stal Ahmed Jásín. Hamas vzniká na pozadí první intifády, kdy se jeho činnost soustřeďuje na vydávání letáků a organizování shromáždění. Pořádá také páteční modlitby za padlé a jejich rodinám poskytuje dary a finanční pomoc. Hamas se tímto způsobem snaží o každodenní kontakt s obyčejnými lidmi, kteří po té budou ochotni bojovat za samostatnou Palestinu. Hamas se tak distancoval od ostatních organizací sdružených v OOP a díky své dobré vnitřní organizaci se stává jejich konkurentem. Prvotní základna a místo působiště se nacházely v Gaze, později dochází k přesunutí i na Západní břeh.
Během roku 1988 vzniká i první program Hamasu, ve kterém je požadováno propuštění palestinských vězňů z izraelských věznic a součástí programu je také striktní odpor proti kompromisnímu řešení palestinské otázky samostatnosti.

V roce 1989 byl vůdce Ahmed Jásín zatčen a odsouzen na doživotí, kvůli vraždám Palestinců, kteří údajně spolupracovali s izraelskou stranou. Na jeho místo tak nastupuje Abú Marzúq, který Hamas řídil z USA.
Prvotní působení Hamasu díky každodennímu styku s obyčejnými lidmi, vybírání příspěvku na chudé, poskytování pomoci rodinám, které přišly o své členy v boji za samostatnou Palestinu apod., připomínalo spíše náboženskou aktivitu. Postupně se však transformuje do radikální skupiny organizující teroristické útoky. Zejména v 90. letech kdy se stále častějšími stávají sebevražedné teroristické útoky. Během 90. let Hamas upevňuje své vztahy s Íránem, který se stává významným patronem organizace. Dochází také k celkovému vyjasnění vztahu Hamasu k OOP. Dalo-by se říci, že Hamas i OOP měly společný cíl avšak, rozdílnou taktiku k jeho dosažení, což byl problém v jejich sblížení. Totální rozkol však přichází v roce 1994, kdy byla podepsána dohoda v Oslu. Jak bylo již zmíněno výše.



[1] Šesti denní válka – 5. – 10. Června 1967 arabsko – izraeslká válka. Na jedná straně Izrael na druhé koalice Sýrie, Egypta a Jordánska.
[2] Intifáda – Vypukla 8. 12. 1987, povstání Palestinců proti Izraelcům v Západním Jordánsku a v pásmu Gazy. Palestinci požadovali zastavení izraeslkého osidlování a vlastní palestinský stát.

Zdroje
PELEGRINOVÁ, L. Hamás a Hizballáh: Komparácia civilných krídel islamských hnutí. Masarykova univerzita, 2006
GÖDEKE, P. ROHE, K. 20. Století kronika 1900 – 1999. 1. vyd.  Praha: Fortuna Print, spol. s.r.o. ISBN 80-7321-039-8
Novinky CZ speciál ARABOVÉ X IZRAEL [online 31. 10. 2012] dostupné z :http://special.novinky.cz/izrael/

5 komentářů:

  1. Jak se tak dívám na ty Novinky.cz, co máte jako zdroj, všímám si, že se ten váš text jim místy hodně podobá - na to pozor. I přebírání struktury je plagiátství, takže příště ať se to neopakuje. Navcíc Novinky.cz nejsou relevantní zdroj a protože vám na nich tento text hodně stojí, budete jej muset přepsat a vycházet z něčeho relevantního. Rovněž Kronika 20. století je poněkud na hraně jako relevantní zdroj. Běžte na Google Scholar a tam něco najdete, česky nebo anglicky.

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Proč jste odstranily můj komentář? Jinak ty zdroje teda stále nic moc... diplomka, populární kronika z Fortuny a Novinky.cz (to je absurdní zdroj pro odborný text!)

    OdpovědětVymazat
  4. Novinky, diplomka a Kronika z Fortuna Print - nezdá se mi, že by zdroje byly relevantnější. Na lepších zdrojích trvám!

    OdpovědětVymazat
  5. no ale teď vidím, že už jsem si to u sebe předtím zaškrtl jako OK, no tak máte štěstí... To se pak stává, když koměntáře ihned nevidím...

    OdpovědětVymazat