Tento článek jsme věnovaly sebevražedným útokům skupiny
Hamas. V první části článku Vás tak seznámíme s největšími
sebevražednými útoky, které Hamas podnikl. V druhé části článku jsme se
zabývaly profilem mučedníků, kteří jsou ochotni zemřít pro svou vlast.
Jak už bylo zmíněno v článku z 15. listopadu,
první pokus o sebevražedný atentát Hamásu se uskutečnil v dubnu roku 1993.
Jediný kdo při útoku ale přišel o život, byl pouze sám sebevražedný atentátník,
jelikož se odpálil mezi dvěma prázdnými autobusy. Následně byly podepsány
dohody v Oslu a další záminka pro útok Hamasu nastala až téměř rok poté.
Onou záminkou bylo, když v únoru roku 1994 Baruch Goldstein (Izraelec)
postřílel muslimy (celkem 29 obětí), kteří se v Hebronu shromáždili
k modlitbě. Hamás tedy reagoval sérií sebevražedných pumových útoků. Útoky
byly směřovány proti izraelské hromadné autobusové dopravě a v říjnu byl
uskutečněn jeden z nejúspěšnějších atentátů, při kterém zahynulo 21
Izraelců.
V důsledku voleb sebevražedné útoky Hamásu ustály.
K dalším útokům došlo v únoru 1996. Tyto útoky byly míněny jako
pomsta za smrt lídra Islamského džihádu a Jahjá Ajjáše, který byl „mozkem
strategie sebevražedných útoků“[1].
Během dvou sebevražedných útoků bylo zabito 45 cestujících.
V roce 1997 Hamás změnil strategii sebevražedných
útoků - začali se zaměřovat na veřejná schormáždění (kavárna v Tel Aviv,
obchodní centrum v Jeruzalémě). V říjnu roku 1998 došlo dokonce
k útoku, kdy se cílem stal autobus s izraelskými dětmi.
K největší četnosti útoků došlo po vypuknutí druhé intifády,
respektive během druhé intifády. V menší míře ale útoky pokračují dodnes.
Výčet největších sebevražedných v rozmezí let 2001 -
2004 dokumentuje následující tabulka:
Kdo ale jsou tito mučedníci, kteří dobrovolně spáchají sebevražedné útoky pod jménem Hamasu? Existuje zkreslená představa toho, že typickými atentátníky jsou mladí lidé z nejnižších vrstev bez vzdělání. Ve skutečnosti se však většinou jedná o vzdělané lidi mezi 18 až 38 lety, kteří pocházejí ze středních vrstev. Většina atentátníků Hamasu pocházela také z oblasti Izraele. Motiv těchto sebevražd je především náboženský, není tedy možno jej vysvětlovat pomocí čistě ekonomických nebo politických faktorů.
Existuje mnoho uchazečů, kteří chtějí získat tento „post“
a Hamas tak vybírá z velkého množství dobrovolníků. Mučedník musí splňovat
určitá kriteria. Rozhodujícími kriterii jsou například náboženský život
kandidáta nebo svolení rodičů. Kandidát také musí mít bratry a musí to být
dostatečně silná osobnost na to, aby přilákala nové uchazeče. Je-li vybrán
vhodný kandidát, absolvuje několika týdenní školení, během kterého se přes den
věnuje četbě koránu a v noci modlitbám. Během této doby také mučedník
sepíše duchovní závěť, kterou také nahraje na audiokazetu a videokazetu. Tento
materiál pak je využíván jako propaganda. Týden před uskutečněním atentátu
pobývají s mučedníkem dva asistenti ze skupiny Hamas, kteří hlídají, aby
mučedníkova mysl zůstala čistá, neboť po atentátu se má mučedník setkat
s Allahem. V den atentátu prochází rituální očistou. Po atentátníkově
smrti dochází k velkým oslavám, které jsou podobné svatbám. Atentátník se
po smrti stává významnou osobností, kterou chtějí následovat další kandidáti.
[1]
Introvigne, M. 2003, str. 55
Zdroje:
Čejka, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2007
Introvegne, Massimo. Hamás - Islámský terorismus ve svaté zemi. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 2003.
