Tento článek jsme věnovaly sebevražedným útokům skupiny
Hamas. V první části článku Vás tak seznámíme s největšími
sebevražednými útoky, které Hamas podnikl. V druhé části článku jsme se
zabývaly profilem mučedníků, kteří jsou ochotni zemřít pro svou vlast.
Jak už bylo zmíněno v článku z 15. listopadu,
první pokus o sebevražedný atentát Hamásu se uskutečnil v dubnu roku 1993.
Jediný kdo při útoku ale přišel o život, byl pouze sám sebevražedný atentátník,
jelikož se odpálil mezi dvěma prázdnými autobusy. Následně byly podepsány
dohody v Oslu a další záminka pro útok Hamasu nastala až téměř rok poté.
Onou záminkou bylo, když v únoru roku 1994 Baruch Goldstein (Izraelec)
postřílel muslimy (celkem 29 obětí), kteří se v Hebronu shromáždili
k modlitbě. Hamás tedy reagoval sérií sebevražedných pumových útoků. Útoky
byly směřovány proti izraelské hromadné autobusové dopravě a v říjnu byl
uskutečněn jeden z nejúspěšnějších atentátů, při kterém zahynulo 21
Izraelců.
V důsledku voleb sebevražedné útoky Hamásu ustály.
K dalším útokům došlo v únoru 1996. Tyto útoky byly míněny jako
pomsta za smrt lídra Islamského džihádu a Jahjá Ajjáše, který byl „mozkem
strategie sebevražedných útoků“[1].
Během dvou sebevražedných útoků bylo zabito 45 cestujících.
V roce 1997 Hamás změnil strategii sebevražedných
útoků - začali se zaměřovat na veřejná schormáždění (kavárna v Tel Aviv,
obchodní centrum v Jeruzalémě). V říjnu roku 1998 došlo dokonce
k útoku, kdy se cílem stal autobus s izraelskými dětmi.
K největší četnosti útoků došlo po vypuknutí druhé intifády,
respektive během druhé intifády. V menší míře ale útoky pokračují dodnes.
Zdroj: Čejka, M. 2007, str. 223, 224
Kdo ale jsou tito mučedníci, kteří dobrovolně spáchají sebevražedné útoky pod jménem Hamasu? Existuje zkreslená představa toho, že typickými atentátníky jsou mladí lidé z nejnižších vrstev bez vzdělání. Ve skutečnosti se však většinou jedná o vzdělané lidi mezi 18 až 38 lety, kteří pocházejí ze středních vrstev. Většina atentátníků Hamasu pocházela také z oblasti Izraele. Motiv těchto sebevražd je především náboženský, není tedy možno jej vysvětlovat pomocí čistě ekonomických nebo politických faktorů.
Kdo ale jsou tito mučedníci, kteří dobrovolně spáchají sebevražedné útoky pod jménem Hamasu? Existuje zkreslená představa toho, že typickými atentátníky jsou mladí lidé z nejnižších vrstev bez vzdělání. Ve skutečnosti se však většinou jedná o vzdělané lidi mezi 18 až 38 lety, kteří pocházejí ze středních vrstev. Většina atentátníků Hamasu pocházela také z oblasti Izraele. Motiv těchto sebevražd je především náboženský, není tedy možno jej vysvětlovat pomocí čistě ekonomických nebo politických faktorů.
Existuje mnoho uchazečů, kteří chtějí získat tento „post“
a Hamas tak vybírá z velkého množství dobrovolníků. Mučedník musí splňovat
určitá kriteria. Rozhodujícími kriterii jsou například náboženský život
kandidáta nebo svolení rodičů. Kandidát také musí mít bratry a musí to být
dostatečně silná osobnost na to, aby přilákala nové uchazeče. Je-li vybrán
vhodný kandidát, absolvuje několika týdenní školení, během kterého se přes den
věnuje četbě koránu a v noci modlitbám. Během této doby také mučedník
sepíše duchovní závěť, kterou také nahraje na audiokazetu a videokazetu. Tento
materiál pak je využíván jako propaganda. Týden před uskutečněním atentátu
pobývají s mučedníkem dva asistenti ze skupiny Hamas, kteří hlídají, aby
mučedníkova mysl zůstala čistá, neboť po atentátu se má mučedník setkat
s Allahem. V den atentátu prochází rituální očistou. Po atentátníkově
smrti dochází k velkým oslavám, které jsou podobné svatbám. Atentátník se
po smrti stává významnou osobností, kterou chtějí následovat další kandidáti.
[1]
Introvigne, M. 2003, str. 55
Zdroje:
Čejka, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2007
Introvegne, Massimo. Hamás - Islámský terorismus ve svaté zemi. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 2003.