Působení Jásira Arafata

Tento článek se bude zabývat obdobím vlády Jásira Arafata, která trvala od roku 1996 do jeho smrti v roce 2004.

Dohoda z Osla[1] (1993) otevřela cestu k utvoření svrchované vlády Národní palestinské samosprávy, která měla potlačit protiizraelské atentáty, které zprostředkovávali členové strany Hamás.[2][3] Dalším z bodů dohod z Osla (1995) bylo stažení izraelských jednotek z palestinských zón B a C[4] a následné konání palestinských voleb pod dohledem mezinárodních pozorovatelů. Palestinské parlamentní a prezidentské volby, které se konaly 20. ledna 1996, s přehledem vyhrála strana Fatah (75 % hlasů) a Jásir Arafat (88, 2% hlasů)[5]. Fatah neměla ve volbách konkurenci zejména proto, jelikož největší opoziční skupiny jako Hamás a Islámský džihád volby bojkotovaly kvůli jejich odporu k mírovému procesu s Izraelem[6]. Jásir Arafat se tedy stal palestinským prezidentem, stál v čele strany Fatah i celé OOP.

Vývoj situace mezi Palestinou a Izraelem v následujících letech lze popsat jako začarovaný kruh. Jakmile OOP provedla kroky k mírovému jednání s Izraelem, odpověděl na to Hamás sebevražedným atentátem, kdy při každém atentátu zemřelo na několik desítek civilistů. Na to Izrael odpověděl represemi vůči Palestincům a následně docházelo opět k jednáním mezi OOP a Izraelem.

Vztah mezi Palestinou a Izraelem vyostřil roku 2000, kdy tehdejší vůdce izraelské opozice Ariel Šaron navštívil v doprovodu velkého počtu policistů Chrámovou horu[7], kde se nachází také mešita al-Aksá. Tuto Šaronovu „návštěvu“ brali Palestinci jako provokaci a dala podnět k zahájení druhé intifády[8]. Druhá intifáda se od té první odlišuje vyšší mírou násilí a tím pádem i vyšším počtem ztrát na životech, nese se hlavně v duchu teroristických sebevražedných útoků. Některé zdroje uvádí, že se jednalo o projev zoufalství, jelikož lidé ztratili důvěru v politické řešení situace.[9]

Vliv na dění v Palestině mají také útoky na USA z 11. září 2001, po kterých byl Hamás spojován s al-Qáidou, což Hamás vyprovokovalo k dalším sebevražedným útokům.

V roce 2004 zemřel vůdce Palestiny Jásir Arafat. Jeho smrt je někdy považována za konec druhé intifády. Boje sice definitivně neustaly, ale klesl počet sebevražedných útoků. Smrtí Arafata skončila jedna éra palestinské historie. Vedení OOP dočasně převzal Mahmúd Abbás, do čela Fatahu se postavil Farúk Kaddúmi a funkci prezidenta převzal stávající premiér Ahmad Kurája.[10]

---

[1] Dohody z Osla byly dvě. První dohoda byla uzavřena v září roku 1993 a druhá tzv. Přechodná dohoda, nazývána jako Oslo II, v září roku 1995.

[2] Introvigne, M. 2003, str. 51

[3] První pokus o sebevražedný útok ze strany Hamásu se konal v dubnu roku 1993, tedy ještě před uzavřením dohody z Osla. Při tomto útoku však nepřišel nikdo o život. Z pohledu strany Hamás tedy můžeme hovořit o nevydařeném sebevražedném atentátu, což se o následujících útocích už říci nedá.

[4] více informací o rozdělení palestinské samosprávy viz článek Základní informace o Palestině nebo na http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/palestina-zakladni-informace-o-teritoriu-18375.html#sec0

[5] Čejka, M.2007, str. 199

[6] O tom, jestli se Hamás zúčastní voleb nebo ne, se uvnitř strany vedly rozsáhlé diskuze. Volební průzkum ale ukázal, že Hamásu by se podpory voličů příliš nedostalo, a tak prohlásili, že se voleb z náboženských důvodů nezúčastní.

[7] Chrámová hora - místo posvátné jak pro Židy, tak pro muslimy.

[8]  Příčin vzniku druhé intifády byla celá řada jako např. stagnace mírových jednání, zhoršující se ekonomická situace v palestinských územích, nehledě na to, že na vypuknutí intifády měl zájem i samotný Šaron, který byl nanedlouho po tom zvolen izraelským premiérem.

[9] Introvigne, M. 2003, str. 60

[10] Čejka, M. 2007, str. 247

Zdroje:

Čejka, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2007

Introvegne, Massimo. Hamás - Islámský terorismus ve svaté zemi. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 2003.

Golovčenková, Valerie. Izraelsko-palestinský konflikt a jeho mezinárodně politické souvislosti: 1. Historie. [online 15/11/2012] dostupné z: http://www.valka.cz/clanek_13630.html