Fatah a Hamas jsou dvě hlavní politické síly působící v Palestině.
Abychom pochopili současnou situaci, je třeba nahlédnout do historie jejich
vzniku a jejich prvotního působení. Právě těmto tématům je věnován náš druhý
článek.
Fatah
Celým názvem Harakat Tahrir Filastin. Fatah je tedy zkratka,
kterou čteme z celého názvu zprava doleva. Organizace byla založena v roce
1958 v Kuvajtu Jásirem Arafatem, avšak pod původním názvem Výbor pro
osvobození Palestiny. Tato organizace vznikla s cílem získání úplné nezávislosti
pro Palestinu, tedy vytvoření samostatného palestinského státu. K naplnění
cíle využívali přímé vojenské konfrontace na Izrael. Charta Fatahu totiž
popírala platnost vzniku státu Izrael a vyžadovala osvobození Palestiny.
Vojenská konfrontace tak byla prostředkem k dosažení tohoto cíle zejména v 50.
a 60. letech. Po porážce Arabů v šestidenní válce význam Fatahu vzrostl a
Fatah se začal pokoušet vést partyzánskou válku. [1]Tím
se stal nejvýznamnější palestinskou silou té doby. Úspěchu dosáhl i úplným ovládnutím
Organizace pro osvobození Palestiny, jejímž členem se stal roku 1967. K ovládnutí
OOP došlo díky tomu, že se Jásir Arafat stal předsedou výkonného výboru. Během
celého prozatímního působení Fatahu bylo podniknuto přes 2000 útoků na Izrael.
V roce 1970 však došlo k vyhnání palestinských
bojovníků z Jordánska a tím i přesunutí základny hnutí do Jižního Libanonu,
ale roku 1982 byly Palestinci opět vyhnání Izraelci při tzv. operaci Mír pro
Galileu. Základna tak byla přesunuta do Tuniska, ale již roku 1985 Izraelci
zaútočili při leteckém útoku. I nadále však bylo pokračováno ve vojenských
útocích proti Izraeli. V roce 1987
tak došlo na okupovaných územích k první intifádě Palestinců.[2]
V roce 1994 byla podepsána mírová dohoda v Oslu na jedné straně
izraelským premiérem Jicchakem Rabinem a na straně druhé Jásirem Arafatem.
Tímto Fatah přestává využívat vojenské konfrontace k dosažení svých cílů,
ale soustřeďuje se na politický boj. Postupně začínají vznikat samosprávné
palestinské území. Změny orientace Fatahu, však zapříčinily vznik nových
militantních skupin v čele se skupinou Hamas.
Hamas
Celým názvem Harakat al-Muqáwama al-Islamíjja. Podle svých
představitelů byl založen 8. 12. 1987, avšak jeho zástupci se sešli až o několik
dní později. Toto hnutí islámského odporu vzniklo z větve Muslimského
bratrstva a jeho vůdcem se stal Ahmed Jásín. Hamas vzniká na pozadí první
intifády, kdy se jeho činnost soustřeďuje na vydávání letáků a organizování
shromáždění. Pořádá také páteční modlitby za padlé a jejich rodinám poskytuje
dary a finanční pomoc. Hamas se tímto způsobem snaží o každodenní kontakt s obyčejnými
lidmi, kteří po té budou ochotni bojovat za samostatnou Palestinu. Hamas se tak
distancoval od ostatních organizací sdružených v OOP a díky své dobré
vnitřní organizaci se stává jejich konkurentem. Prvotní základna a místo
působiště se nacházely v Gaze, později dochází k přesunutí i na Západní
břeh.
Během roku 1988 vzniká i první program Hamasu, ve kterém je
požadováno propuštění palestinských vězňů z izraelských věznic a součástí
programu je také striktní odpor proti kompromisnímu řešení palestinské otázky
samostatnosti.
V roce 1989 byl vůdce Ahmed Jásín zatčen a odsouzen na
doživotí, kvůli vraždám Palestinců, kteří údajně spolupracovali s izraelskou
stranou. Na jeho místo tak nastupuje Abú Marzúq, který Hamas řídil z USA.
Prvotní působení Hamasu díky každodennímu styku s obyčejnými
lidmi, vybírání příspěvku na chudé, poskytování pomoci rodinám, které přišly o
své členy v boji za samostatnou Palestinu apod., připomínalo spíše
náboženskou aktivitu. Postupně se však transformuje do radikální skupiny
organizující teroristické útoky. Zejména v 90. letech kdy se stále
častějšími stávají sebevražedné teroristické útoky. Během 90. let Hamas
upevňuje své vztahy s Íránem, který se stává významným patronem
organizace. Dochází také k celkovému vyjasnění vztahu Hamasu k OOP.
Dalo-by se říci, že Hamas i OOP měly společný cíl avšak, rozdílnou taktiku k jeho
dosažení, což byl problém v jejich sblížení. Totální rozkol však přichází
v roce 1994, kdy byla podepsána dohoda v Oslu. Jak bylo již zmíněno
výše.
[1] Šesti
denní válka – 5. – 10. Června 1967 arabsko – izraeslká válka. Na jedná straně
Izrael na druhé koalice Sýrie, Egypta a Jordánska.
[2] Intifáda
– Vypukla 8. 12. 1987, povstání Palestinců proti Izraelcům v Západním Jordánsku
a v pásmu Gazy. Palestinci požadovali zastavení izraeslkého osidlování a
vlastní palestinský stát.
Zdroje
PELEGRINOVÁ, L. Hamás a Hizballáh: Komparácia civilných krídel
islamských hnutí. Masarykova univerzita, 2006
GÖDEKE, P.
ROHE, K. 20. Století kronika 1900 – 1999.
1. vyd. Praha: Fortuna Print, spol.
s.r.o. ISBN 80-7321-039-8
Novinky CZ speciál ARABOVÉ X IZRAEL [online 31. 10. 2012]
dostupné z :http://special.novinky.cz/izrael/
Jak se tak dívám na ty Novinky.cz, co máte jako zdroj, všímám si, že se ten váš text jim místy hodně podobá - na to pozor. I přebírání struktury je plagiátství, takže příště ať se to neopakuje. Navcíc Novinky.cz nejsou relevantní zdroj a protože vám na nich tento text hodně stojí, budete jej muset přepsat a vycházet z něčeho relevantního. Rovněž Kronika 20. století je poněkud na hraně jako relevantní zdroj. Běžte na Google Scholar a tam něco najdete, česky nebo anglicky.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatProč jste odstranily můj komentář? Jinak ty zdroje teda stále nic moc... diplomka, populární kronika z Fortuny a Novinky.cz (to je absurdní zdroj pro odborný text!)
OdpovědětVymazatNovinky, diplomka a Kronika z Fortuna Print - nezdá se mi, že by zdroje byly relevantnější. Na lepších zdrojích trvám!
OdpovědětVymazatno ale teď vidím, že už jsem si to u sebe předtím zaškrtl jako OK, no tak máte štěstí... To se pak stává, když koměntáře ihned nevidím...
OdpovědětVymazat